Václav Kocum


Václav Kocum se narodil 6. dubna 1955 v Tanvaldu. Vystudoval Technickou univerzitu v Liberci, obor Sklářská technologie. V roce 1978 absolvoval krajinářský kurs v Sobotce. Od roku 1994 je ve svobodném povolání. V roce 1999 podnikl studijní cestu do Itálie.

Výběr nejdůležitějších výstav:
1991 - Městská galerie My, Jablonec nad Nisou
1993 - Městská galerie My, Jablonec nad Nisou
2000 - Zemská vinotéka, Liberec
2003 - Národní dům na Vinohradech, Praha
2004 - kostel Dr. Farského, Jablonec nad Nisou
2005 - Klub Ex, Jablonec nad Nisou
2009 - Muzeum místní historie, Josefův Důl
2014 - Galerie EVEKO, Jablonec nad Nisou
2014 - Studio Citadela, Praha

2001 - Galerie bratří Čapků, ilustrátoři přírody, kolektivní výstava

Realizace:
- Hotel Zlatý Lev, obrazy, Jablonec nad Nisou
- Hotel Petřín, obrazy, Jablonec nad Nisou
- GE Money Bank, obrazy, Jablonec nad Nisou

2010 - ilustrace ke knize Horské lesy s texty G. Leutelta

Jeho díla jsou zastoupená v četných soukromých sbírkách doma i v zahraničí.


Když vzal Václav Kocum poprvé na konci 70. let do ruky olejové barvy, namaloval les. Spontánně, bez jakékoliv kalkulace. A to naznačilo jeho zájem a cestu na dlouhou dobu. Nemůžeme se tomu divit. Vyrůstal v lůně Jizerských hor, v Jablonci nad Nisou. Četné výlety, procházky, hledání hub a sběr borůvek v hlubokých lesích zanechaly stopy. Při cestách do poutního místa Hejnice přes hřebeny Jizerek v něm vyvstalo tušení různých významů.

V osmdesátých letech se seznamuje s českým informelem šedesátých let. Do jeho obrazů vstupuje sádra, dřevo, písek, kamínky. Předmětem jeho zájmu je však stále příroda. V první polovině 90. let se začínají v jeho tvorbě objevovat prvky lyrické abstrakce, což vyvrcholilo výstavou v galerii My v roce 1993. V roce 1995 je doslova zasažen krásou a dramatičností severních strání Jizerských hor. Analytickým způsobem tyto partie prozkoumává, jak sám říká: "Jsou oblasti, kde znám každý kámen." A tak začalo patnáctileté období, ve kterém vládla tématika Jizerských hor. Chceme-li toto období nějak charakterizovat, můžeme říci, že se pohyboval od expresivního výrazu zbaveného zbytečných detailů a  akcentující přítomnosti všeobjímajícího vesmíru až k romantizujícím tendencím Mařákovy školy.

Jizerskohorské období bylo na začátku nového tisíciletí krátce přerušeno jednou epizodou. Autorova láska k jazzové hudbě je známa a není divu, že silné emotivní zážitky z návštěv koncertů i z častého poslechu světových velikánů akcelerovaly jeho touhu se k fenoménu jazzu vyjádřit. Často přišel z koncertu a usedl k plátnu a pod silným dojmem jej expresivní metodou tu noc dokončil. Vrcholem této epizody byla samostná výstava v Národním domě na Vinohradech v Praze v roce 2003 v rámci Swingového festivalu. Výstava nesla název "Jazz v obrazech".

Začátek tisíciletí byl poznamenán ještě jednou, osudovou, událostí. Seznámil se s dílem německého spisovatele Gustava Leutelta, především s jeho prací "Kniha o lese". Provedl syntézu jeho básnického projevu, svých zážitků z dlouhodobých pobytů v Jizerských horách a svého malířského výrazu. Výsledkem jsou ilustrace ke knize "Horské lesy" a několik výstav.

Po roce 2010 se autor na čas odmlčel. Přemýšlí o současném světě, o konzumní společnosti, o globálních problémech, o úloze a postavení výtvarníka. Na nějakou dobu propadl skepsi. Ta však naštěstí netrvá věčně. Uvědomuje si určitou povinnost. Má znovu pocit nutnosti sdělovat. Má chuť, sílu, víru. A má se i o co opřít. Již před deseti lety si vypěstoval svoji ojedinělou kresebnou křivku, čáru, klikyhák, jejímž prostřednictvím vytváří naprosto originální strukturu. Tato struktura, do značné míry chaotická, vytváří v ploše, na podmalovaném základě chvění. Tu lehce dráždivé, jindy tiché, zklidňující. Dále tu jsou životní zkušenosti, klikatá cesta životní i malířská.


To vše způsobilo, že na to, aby vyjádřil své pocity a postoje, již nestačí reagovat na zádumčivou krásu Jizerských hor. Autor chce ve své nové tvorbě akcentovat ticho, vlídný klid, radost z prostého bytí. Hledá hodnoty, které mu v současné společnosti chybí. Sledujeme-li malířský vývoj Václava Kocuma, který trvá více jak 35 let, docházíme k přesvědčení, že současná abstrakce je logickým vyústěním jeho cesty.

Dr. Jan Geisler




Žádné komentáře:

Okomentovat