* proběhla v podvečer 26. června 2014
* v příležitostné galerii EVEKO – Jablonec nad Nisou
Malý úryvek z rozhovoru několik dnů po té: „… musím uznat, to teda bylo … překvapení!“
„Bylo, že?!“
„Kvůli tomu jste to dělali, né?“
„Také, samo sebou, ale i kvůli ukázce Václavových poloh, poloh jeho tvorby … a … vy jste hudebník, ne? ... tak jste musel slyšet to ticho, tu pauzu, když jsem to odhalil … krájet se dalo, to bylo alespoň na dvě celý, ne?“
„Bylo, jasně, … a pak ten aplaus, ten ohlas … to bylo překvapení, fakt!!!“
Dámy a pánové,
není to tak dlouho, kdy malíř Václav Kocum zde v těchto prostorách představil svoji volnou tvorbu, ve které navazuje na tradice české imaginativní abstrakce.
Dnes Vám chce představit druhou tvář – tedy další polohu své tvorby.
V této chvíli došlo k odhalení obrazu.
Možná že jste trochu v šoku, ale !!! je třeba si uvědomit pár okolností:
1- Proč okouzlení Prahou … Znáte umělce, který není naší Matičkou okouzlen – navíc rodák křtěný Vltavou, po tatínkovi čistokrevný Pražák, jako chlapeček běhával po letenských pláních a stráních, byv v té době opatrován dědečkem a babičkou – a … zíral na Stalinův pomník.
2- Proč tento malířský rukopis? Odpověď je též snadná: Před lety měl Václav možnost restaurovat kolekci obrazů Jana Vochoče, současníka Alfonse Muchy. Tady si osvojil jeho pointilistickou methodu. A … se seznámil s tvorbou významného fotografa, Karla Plicky, který se Praze intenzivně věnoval. Syntézou obého byl už jen krůček k převyprávění motivu K. Plicky – Hradčan – malířským rukopisem právě Jana Vochoče.
V poslední době Vás přesvědčujeme všemi silami, že Václav se přerodil ve výtvarníka abstraktního, a teď – tohle. Ale pozor, sounáležitosti jsou nemalé. Ve volné – tedy abstraktní Václavově tvorbě vzniká jakési chvění v ploše vytvořené jemnou kresebnou strukturou dávající pocit prostoru..., na straně druhé chvění vznikající minimalizací pohybu uhlu až v bod ... čili chvění, které vytváří pointilistická tečka či skvrna. V obou případech je jak obsah, tak výtvarná forma zcela odlišné, ovšem, u obou je výsledkem chvění v ploše … vizuálně tedy v prostoru.
Hudbou nám byla „Kapela u města Vídně“ – jablonecké uskupení nejen profesionálních hudebníků zabývající se převážně písničkami staropražskými.
Milan Brož – průvodce podvečerem
 |
| Z jednodenní výstavy jednoho obrazu jednoho malíře. Více foto zde |
Žádné komentáře:
Okomentovat